Zemřel muzikant tělem i duší, hudební skladatel BLAHOSLAV SMIŠOVSKÝ


SLÁVEK – “Moravský Vacek”, tak ho poznala velká muzikantská rodina české a moravské dechovky se narodil 8. března 1931 v Dolní Cerekvi u Jihlavy. Pocházel z muzikantské rodiny. Naučil se hrát na harmoniku, trombon a baskřídlovku, později na basu a klavír. Hudební výchovu a češtinu studoval v Brně. Vojančil v Bzenci na Slovácku. Tam poznal nový svět, výbornou muziku, chrámové sbory. A také svou životní lásku. V Uherském Ostrohu se oženil a zůstal. Působil jako učitel i jako muzikant v četných kapelách. Spolupracoval se soubory Bojané, Mistříňanka, Stříbrňanka, Moravanka... Slávek je autorem asi 500 skladeb. Jeho písničky “Za tichú Moravú”, “Měšťanská hospůdka”, “Ty falešná frajárko” už takřka zlidověli.
Růžena Dobešová, moderátorka koncertu 80. Slávka Smišovského připomněla rčení: “ Muzika, hudba je úžasné umění, protože dokáže zahnat smutek. A já si myslím, že Slávek to v těch svých písních umí.”
Skladateli se dostalo významných ocenění: Řád Komenského – za celoživotní dílo, Zlatá nota – za mimořádný přínos za českou a moravskou hudbu, Zlatá deska k životnímu jubileu, Čestné uznání - za skladatelskou činnost. Slávek k tomu všemu letos řekl: “Z každé ceny mám velkou radost, protože, když jsem to psal, tak poslední myšlenku jsem vždy měl: Bože, kéž to někoho potěší. A když se objevil někdo, koho to potěšilo, co chcete víc... Já přišel nevolán z té země snů, však s vírou, že svět bude krásnější, když mu lidé dají šanci...” Věhlasného skladatel jsme měli čest přivítat v Lošticích na Autorském koncertu v neděli 15. října 2006. Jeho skladby tehdy hráli Vacenovjáci. Blahoslav Smišovský zemřel v pondělí 14. listopadu 2011 ve věku 80 let. Na rozloučení v Uherském Ostrohu v sobotu 19. 11. 2011 ve 14. 00 hod. mu na poslední cestu hrála Mistříňanka a velká rodina muzikantů pod taktovkou Vojtěcha Ducháčka, kapelníka Šohajky.
Zazněly tam i tato slova: “Jsme tady, abychom děkovali za dar života našeho bratra Blahoslava. Jeho život byl naplněný radostí a hudbou, kterou chválil Boha. Právě hudba se může dotknout lidských srdcí víc, než spousta slov.” P. Karel Šenk, farář ostrožský
“Bůh ho obdařil darem nad dary. Dokázal své myšlenky přenést do písní a tím potěšit lidi. A že se mu to podařilo, o tom svědčí tisíce spokojených posluchačů.” Antonín Pavluš, exkapelník Mistříňanky
“Slávek mě zasáhl svou skromností, protože právě ona je vlastností velkých lidí. A to je to, co je třeba dát do kumštu v umění...” P. Pavel Kavec, kaplan loštický.
Na závěr motto z jeho smutečního oznámení: “Leťte písničky, radost roznášejte, přeleťte les i doubravu... tam za tichú Moravú (pk)