NEKORUNOVANÝ KRÁL ČESKÉ DECHOVKY SLAVÍ 80. NAROZENINY


Nejenom členům Mohelnické kapely, ale všem příznivcům dechové hudby by neměly ujít kulatiny zpěváka, herce a moderátora, milovníka české dechovky, JOSEFA ZÍMY. Kdo by neznal statečného prince Radovana z pohádky o „Princezně se zlatou hvězdou“ (1959)?

 

Náš jubilant se narodil 11. května 1932 v Praze. Jeho rodiče, Josef a Marie byli oba učitelé a muzicírovali. Josef studoval herectví na pražské DAMU, od roku 1950 sólově zpíval s Orchestrem Jaroslava Ježka. V roce 1959 přežil svoji vlastní těžkou dopravní nehodu… Pak plných třicet let byl v angažmá v pražském Komorním divadle (1962-1992). Po známé písničce z pohádky se prosadil hitem Jiřího Suchého „Pro tebe“. Nazpíval řadu známých písní s Pavlínou Filipovskou, Petrou Janů a dalšími. Za svůj dosavadní život natočil asi 200 písní, získal 3 zlaté a 1 platinovou desku. Ve filmu se prosadil v pohádce Princezna se zlatou hvězdou, Ta naše písnička česká, Ženu ani květinou neuhodíš, Pěnička a Paraplíčko, Hříšní lidé města pražského, Hrátky s čertem, kde nebojácnou Káču hrála Eva Klepáčová, která se stala jeho životní partnerkou. Starší a střední generace nezapomíná na jeho pořady „Sejdeme se na Vlachovce“, na relaci „Kdyby ty muziky nebyly, „Příště u Vás…“

 

A jak si na svou lásku k dechovce vzpomíná on sám?

„Dechovka – to jsou propady a vzestupy. Pamatuji si na doby, kdy byla absolutně na dně.Každou novou písničku za minulého režimu schvalovalo mnoho lidí. V pražské restauraci Savarin (Na Příkopě 10) se konaly schůzky Svazu skladatelů. Zpíval jsem jednou před komisí. Karla Vacka při debatě o písni tzv. „odborníci“naštvali. Ačkoli to byl mírný člověk, práskl tehdy dveřmi, šel domů a napsal písničku „Zůstaň tu s námi, muziko česká.“Díky Bohu, že tato muzika s námi zůstala, na rozdíl od tzv. „schvalovatelů.“ Potom přišla renesance dechovky, díky televiznímu dramaturgovi Františku Živnému a Bohuslavu Nádvorníkovi. Na známou restauraci v Praze 8, kde jsme natáčeli pořad „Sejdeme se na Vlachovce“ se sjížděli lidé z celé republiky. Vlachovka měla tehdy větší sledovanost než Karel Gott ve Slaném.

Díky dechovce jsem poznal veliký okruh velikánů české dechovky: Josefa Poncara, Karla Vacka, Jaromíra Vejvodu. Málokdo například ví, že Vacek hrával zadarmo. Peníze dostávali jen jeho muzikanti, nebo za ně kupoval nástroje pro dechovku. Rád vzpomínám na Ladislava Jacuru a „krále jihočeské dechovky“, pana Ladislava Kubeše.

Co Vaše záliby?

„Hlavní je hudba. Doma si pouštím třeba klasiku. Aktivně jsem sportoval, jezdil na kole z Prahy do Českých Budějovic. Když mi operovali koleno, jsem rád, že můžu ještě chodit na vycházky.

Máte životní krédo?

„Nemám, i když mnohé myšlenky se mi přímo nabízejí. Jan Werich, u kterého jsem měl tu čest 5 let hrát divadlo, říkal: „Život se musí žít.“ Tak se ho snažím žít poctivě a písničkou přinášet radost do dnešního, tak uspěchaného světa.“

 

Jubilantu – Josefu Zímovi – přejeme hodně zdraví duše i těla. Kéž i jeho přičiněním, pomáhá vnášet „ta naše písnička česká“, radost do života! Pavel Kavec

 

A propos: V neděli 22. dubna 2012 měl v KD v Lošticích Josef Zíma koncert. Jeho známé hity doprovázela domácí kapela Loštická Veselka. Přeplněný sál odměnil umělce srdečným potleskem. Po autoru článku posílá „princ Radovan“ svůj pozdrav redakci a všem čtenářům Objektivu Mohelnice!